V sobotu 12.10. se odehrál tradičně poslední MTB závod sezóny ČT Author Cup v Jizerských horách, v němž reprezentoval Galaxy CykloŠvec Stevens tandem ve složení Vít Čenovský a hůře vidoucí Rostislav Charvát. Na trati o délce 67 km vybojovali 3. místo mezi tandemy. Další akcí s naší účastí byl 13.10. další závod v TBC sérii ve Strakonicích, kde Michal Janeček /Galaxy CykloŠvec Stevens/ dojel 2. mezi muži v kategorii "open". Foto: @martin_dussek. Pavel Kříž /Galaxy CykloŠvec Stevens/ v 21. ročníku Osečanské šlapky dojel 3. mezi muži nad 19 let a celkově 9. na trase 20 km. Na této trase startovalo 50 cyklistů. Další foto a info na www.facebook.com/GalaxyCykloSvecStevensteam a www.instagram.com/galaxy_cyklosvec_stevens_team/
Cyklistické loučení s létem proběhlo 5.10. v Hospodě “U ČILÁKA“ v Buzicích s podporou CYKLOŠVEC a Stevens Bikes CZ/SK. Trasa: Buzice, Skaličany, Vahlovice, Laciná, Buzice. Po dojezdu: občerstvení, doprovodný program a tombola.
Vít Čenovský popisuje letos poslední závod sezony 12.10. ČT Author cup v Jizerských horách:
Ráno se budím, asi kvůli startovní nervozitě, hodinu před budíkem. Bohužel už jsem neusnul a tak vstávám. Rozhodně se tak nedá říci, že jsem se vyspal do růžova. Nicméně si vařím vločkovou kaši, dávám do ní třešňový kompot. Potom si vařím ranní kávu. Podle plánu vyjíždíme na start v 8:00hod a míříme na parkoviště na Hrabětické louce. Teď musíme vyřešit, jaké oblečení budeme mít na sobě v průběhu závodu. V noci byl totiž mínus jeden stupeň a na loukách už se objevil "šedivec". Dlouhé cyklistické kalhoty jsou zcela jasné, ale co si vezmu nahoru? Už teď svítí docela pěkně sluníčko, ale na hřebeni Jizerských hor může být pěkná zima. Krásně modravá obloha slibuje teplé počasí. Nakonec si beru silné moirové tričko s dlouhým rukávem, cyklistický dres s dlouhým rukávem a oranžovou cyklobundu. Pak si na tlusté ponožky nazuju cyklistické tretry. Zamykám auto a nasedáme na tandem. Sjíždíme 3 km dolů do Bedřichova na start závodu.
Pořadatelé nás honí kolem Bedřichova, abychom se připojili k početnému startovnímu poli zespoda. Startujeme ze druhé vlny a tak se do ní musíme nejdříve propracovat. Máme na to čtvrt hodiny času. Cestou jsem v davu zahlédl opět skupinku na skládacích kolech Eska, kteří mají jednotné fialové dresy. To jsem zvědav, zda se s nimi budeme honit jako loni. Zařadili jsme se spokojeně na konec startovní vlny, abychom nikomu nepřekáželi. Fotíme se v dresech pro našeho sponzora a potom se otáčím dozadu. Během pár minut se skoro zaplnila i plocha za námi. Rosťa začíná trochu vyšilovat, že v tom davu budeme překážet cyklistům za námi. Musím ho trochu uklidnit a tak tvrdím, že nás jistě bez problémů objedou. Náhle jsme zaslechli výstřel a před námi se dali do pohybu první závodníci. Začal jsem být lehce nervózní i já, ale 5 minut uběhlo jako voda a již se dala do pohybu i naše vlna. Chvilku trvalo než se rozjeli i cyklisté před námi, ale nakonec se dostala řada i na nás. Snažili jsme se nasednout. Nervozita však udělala své a napoprvé jsme se nerozjeli. Opakovali jsme pokus a tentokrát jsme byli úspěšní.
Jsme odpočinutí a docela se těšíme, až se v kopci trochu zahřejeme. Zpočátku nás hodně lidí předjíždí a tak častokrát slyšíme jen jedno slůvko "zleva". Snažím se totiž držet na pravé straně závodního pelotonu, kde se drží ti pomalejší. Čeká nás asi 4 km stoupání, než začneme sjíždět k vodní nádrži Josefův Důl na 12tém kilometru. Oceňuji, že se k nám často obrací předjíždějící závodníci a někdo jedním slovem vyjadřuje svůj obdiv, že jsme se vydali na tuto trať na tandemu. Tím milým slovem je "klobouček". Někdy se závodníci ani neotočí a jen ukáží dozadu vztyčený palec. I to je milé povzbuzení v našem boji s početným pelotonem soupeřů. Teprve teď mi dochází, jak to muselo být těžké pro Katku Ludvíkovou a Petra Vocetku, když absolvovali celý extrémní závod Bohemia Divide dlouhý 810 km na tandemu. Tady na Author Cupu se jezdí hlavně po lesních cestách a po panelkách. Bohemia Divide však vede často po úzkých pěšinkách, kde jsem měl i já jako sólo jezdec občas problémy. Hlavně v bahnitém terénu.
Tady na Author Cupu však je občas jízda zpříjemněna asfaltovou silnicí. Jinak jsem však musel mít při jízdě čistou hlavu a soustředil se hlavně na bezchybnou jízdu s častým řazením. To nebylo tak jednoduché, neboť jsem měl málo zkušeností ze společné jízdy na tandemu. Před závodem jsme totiž s Rosťou absolvovali pouhé tři vyjížďky. Dvě z toho byly věnovány Jihočeské vrchařské koruně. Snad se nám jí podaří absolvovat celou. Ta spočívá v návštěvě 20 vrcholů po celém Jihočeském kraji. Konec úvah. Musím se soustředit na dlouhé minimálně 6ti kilometrové stoupání na Kneipu, která je ve výšce cca 1 000 metrů. Nejen, že jsme se pěkně zahřáli, ale nahoře už svítilo pěkně sluníčko. Také se nám otevřely výhledy po celých Jizerských horách, které znám hlavně ze zimní Jizerské padesátky. Z kopce sjíždíme několik kilometrů až k Mariánskohorským boudám. Tady už jsou občas na cestě panely, což byl pro mne docela "strašák". Nejen, že jsem musel dávat pozor, abychom nesjeli do prostřední mezery mezi panely, ale musel jsem jet ještě prostředkem krajního panelu, kde bylo nejvíce děr a kde jsem měl co dělat, abych udržel řídítka v přímém směru.
Na asfaltu mi rychlá jízda nevadí, ale tady na panelech se bojím. Rosťa totiž někdy dělá neočekávané pohyby. Taky jsem ho musel kvůli tomu trochu sprdnout. Moc si říci však nedal. Po cca 150 minutách jízdy jsme v polovině trasy poblíž Smědavy. Tentokrát zastavujeme a občerstvujeme se. Hlavně jsme pili ionťák, pojedli banány s mandarinkami a trochu sladké čokolády. Netroufám si odhadnout, kolik jsme tady ztratili času. Potom nasedáme opět na náš tandem a 3 km stoupáme na druhý nejvyšší vrchol trati "Na Kneipě". Odsud pak následoval dlouhý asi 15 km sjezd, který byl občas přerušen krátkým stoupáním. To vše jsme zatím zvládli bezchybně. V těchto partiích se pak konečně uplatnila naše rychlost a začali jsme předjíždět některé závodníky. Za Tetřevími boudami jsme pak odbočili doleva zpátky na Kristiánov. To už nám zbývalo do cíle nějakých 20 km. Bohužel se odsud začala trať opět vlnit. V některých prudších pasážích jsme tak měli opět problémy. Za Novou loukou na nás čekalo opět občerstvení, kde jsme mohli ulevit našim bolavým zadečkům sesednutím. Však jsme to v následném asi 4 km stoupání potřebovali.
Ulevili jsme si pak až ve sjezdu, za nímž následoval krátký trhák. Tady jsme doufali, že si napravíme naši reputaci z loňska a kopec vyjedeme. Bohužel to proběhlo úplně stejně jako loni, neboť nám dole spadnul opět řetěz. Pokorně jsme proto sesedli a kolo vytlačili. V průběhu stoupání jsme pak ve chvilce odpočinku opět řetěz nasadili. To už nám do cíle zbývalo pouhých 10 km, které jsme zvládli úplně bezchybně. Loni jsme měli na tomto úseku defekt. Toho loni zneužili druzí tandemoví účastníci a předjeli nás. Letos jsme tak dosáhli času 4:02 hod, do kterého však nebyly započítány zastávky na občerstvovačkách. Jsem proto napnutý jak dopadne výsledný čas podle oficiálních výsledků. Po dojetí jsme se pěkně občerstvili dobrým gulášem a pivem. To už byly skoro tři hodiny odpoledne a probíhalo vyhlašování výsledků Svijanské 40-ky. Já bych byl býval odejel k autu, ale Rosťa doufal, že bude i vyhlášení tandemistů. Kdybych říkal, že tato trofej by byla pro mne bezcenná, tak bych kecal.
Tak jsme tedy čekali. Bohužel marně. Tandemy se špatně vidoucími jezdci jakoby neexistovaly. Ještě jsme měli naději na výhru v tombole a tak jsme tam mrzli. Bohužel také úplně zbytečně. Trochu jsme se zahřáli až ve stoupání zpět na Hrabětickou louku. Ne však moc. Nemohl jsem ani pořádně zaplatit parkovné kartou, jak jsem se třásl zimou. Nezbylo tak nic jiného než sednout do auta a zatopit si tam. Pořádně jsem se zahřál až kafem na benzínové pumpě v Hodkovicích nad Mohelkou. Následovala úmorná cesta domů spojená s půlhodinovým zpožděním kvůli objížďce na dálnici. Nakonec jsem zavezl Rosťu domů a do Strakonic jsem přijel až dvě hodiny před půlnocí. Takhle unaven jsem nebyl již dlouho.
