Když se potká cyklokrosová DNA a gravel, může z toho vyjít hodně zajímavá kombinace, která rozhodně nebude klidným kolem pro dlouhé výlety, ale spíš k výkonům a dovádění provokujícím společníkem. I v gravel třídě totiž dnes rozlišujeme několik kategorií a byť nejsou jako v MTB světě jmenovitě odlišené, rozdíly už jsou i tady značné. Camino není ani čistě terénní gravel, ani dlouhý cestovatelský speciál, ani gravel s výrazným přesahem na silnici, ačkoliv tomu se lehce přibližuje, ale je to gravel s živostí, obratností a výkonem cyklokrosových speciálů, toužící po rychlé a agresivní jízdě.
Kompletní karbon
Když pomineme špičkové cyklokrosové či silniční modely hamburské značky, tak v gravel segmentu už jsme měli možnost testovat, ale tady byla vpředu hliníková vidlice, takže až Camino nabízí plný komfort uhlíkových vláken. Z nich je rám s uhlazenými tvary bez nějakých výstřelků pro lepší tlumení rázů a design je čistý, až se vlastně budu opakovat, takřka cyklokrosový. Upřednostněn tak není výstřední design, ale funkční maximalismus, takže štěrkoletoví stylaři možná ohrnou nos, ale zkušený sportovní jezdec vytuší potenciál. Stejnoměrně střižená hlavová trubka přechází plynule do horní i spodní, jejichž profil je vše, jen ne kruhový a zatímco horní se dozadu jen nepatrně zeštíhluje, spodní naopak ke středovému pouzdru lehce narůstá. Plynulý přechod do řetězových vzpěr kolem středového pouzdra pro PF ložiska nechává vlákna přirozeně jej obtékat, aby byla tuhost v tomto místě maximální pro efektivní přenos záběru do pedálů. Povedlo se a masivní napojení sedlové trubky zde rovněž přispívá k výslednému efektu, což platí i pro vyšší řetězové vzpěry s jen minimalistickým zeštíhlením za převodníkem. Masivní patky pak přechází do přímých sedlových vzpěr, které svým tvarem rozhodně nenapovídají nic o směřování k maximální absorpci rázů. Navíc jsou před sedlovou trubkou spojené v jeden celek, takže ji ani neobcházejí do horní pro rozložení rázů na delší úsek. Světlost zadní stavby pro až 45mm pláště je ale dokonale patrná, takže tady se geny z bahenních tratí uplatnily v plné míře. Jenže je to gravel, takže zadní stavbě nechybí závity pro blatníky či nosič a rám pak nese závity jak dole před středovým pouzdrem, tak klasiku v rámu pro dva bidony, navíc ten přední s možností volby pozice díky trojici závitů. Ještě je pár závitů na horní trubce, třeba pro přední brašnu a pak je tu ještě karbonová vidlice s trojicí bočních na každé noze a ještě otvorem v korunce pro šroub na blatník, jehož vzpěry čekají závity dole v patkách. Ty jsou samozřejmě na pevnou osu 100x12 mm, tedy žádný „road boost“, ale klasika, vzadu to pak platí rovněž, tedy rozteč 142x12 mm. Z detailů rámu pak stojí za zmínku ještě zakrytovaný servisní otvor pod středovým pouzdrem, určený pro lepší přístup k vnitřnímu vedení kabeláže nebo integrované stahování sedlovky imbusovým šroubem na levé straně horní trubky. Odnímatelný úchyt přesmykače tady využilo vodítko řetězu a vstup pro bovden pod ním jistí plastová krytka, takže voda tudy nepronikne. Kabeláž pak do rámu vstupuje skrz hlavové složení, ovšem skrytě rovnou pod představcem díky adaptéru a masivním „aero“ podložkám, skrz něž jde do horního ložiska.
Řídítka jsou stejně jako sedlovka hliníková, ale nabídnou díky neměnnému průměru 31,8 mm lepší úchop i na horní části, kde by jinak zeslabení určitě volalo po nějakém zploštění či silnější omotávce, naopak sedlovka 27,2mm průměru je ten, kdo tady s materiálem rámu efektivně pracuje pro tlumení rázů od zadní stavby.
V nadpisu zmíněný karbon tak je nakonec pouze na rámu a vidlici a pak ještě klikách, které jsou karbonovou lahůdkou od Easton a nesou jednopřevodník se čtyřiceti zuby, což spolu s nejmenším pastorkem o jedenácti zubech rozhodně nic nenapovídá o silničním švihu v balíku kamarádů. Camino prostě patří na hravé stezky, rychlé šotolinové úseky a na silnici mu pak s touto kombinací převodů nejlépe sedí výbušný agresivní styl či ostřejší stoupání, než aby zdolával táhlé rychlé úseky. Na ně bude určitě vhodnější varianta Camino Magma s dvoupřevodníkem, zatímco testované Camino Pro je opravdu zábavný agresivní stroj s méně univerzálním směřováním. To ale platí pro testovaný model ročníku 2023, protože aktuální verze 2024 bude mít sadu 2x12, takže kliky GRX nabídnou hodně univerzální kombinaci 48-31.
Nenechá vás odpočinout
Nelekejte se nadpisu, neznamená to že se na kole udřete, naopak je lehkost jízdy až zarážející, ovšem pokud nejste vůči takovým vlastnostem zcela neteční, tak to prostě budete pokoušet, budete zrychlovat a budete se honit zcela jistě blíže anaerobnímu prahu. Mám možnost blízkého srovnání, jelikož jsme nedávno testovali hliníkový gravel od jiné značky. Ten byl sice svým lehkým jízdním projevem a dokonalým ovládáním velice příjemný, až návykový, ale stabilita a dominance jistějšího vedení v terénu spolu s delší geometrií byly z úplně odlišného soudku. Camino je hravý a živý sportovní stroj, v podstatě bych řekl že je to svými geny vyloženě závodní gravel. Velikost 56 je na mých 189 centimetrů lehce na hraně a možná bych snesl i 58. Je to dáno kratší horní trubkou, kdy její hodnota je bližší silničnímu kolu než delším gravelům, prostě obratný stroj, ale sedlovku nemusím mít nějak extrémně vysoko a pozice řídítek je díky množství podložek pod představcem v podstatě rozmazlující i pro delší pobyt v sedle. Ovšem pozor, neznamená to, že by předek dával najevo nějakou nutnost víc to do zatáčky sklápět nebo podložku či dvě ubrat. To snad jen pro menšího jezdce, jenž by chtěl mít víc skloněný posed, ale i tak Camino sedne hned „na první dobrou“. Štíhlejší sedlo jde díky sedlovému zámku jištěnému z boku snadno nastavit, průměr horní části řídítek dlaně docela rozmazluje a lehké zahnutí jejich konců směrem k jezdci pak šetří zápěstí. Jen nepatrné vnější vytočení spodních konců oblouků má blíže k silnici než gravelům, ale jak už jsem psal výš, není to klidný cestovatel, je to sportovní stroj.
To potvrdí hned s prvním záběrem do pedálů, kdy se ukáže tuhost rámu a dokonalá odezva na každé šlápnutí, protože jak oblast středového pouzdra, tak kliky samotné a nakonec i celý rám pracují maximálně pro pohyb vpřed. Nepoddajný, houževnatý, tuhý, ale ne tvrdý a roztřesený. Rám se prostě povedl a orientace na výkon nakonec není na úkor tlumení rázů, protože i ty umí materiál docela slušně zpracovat, byť logicky ne v takové míře jako u designů s prohnutými, zeslabenými či jinak posazenými sedlovými vzpěrami. Užívám si každé šlápnutí do pedálů a hravou geometrii, která s každým povelem do řídítek dovolí okamžitě změnit směr, aniž bych ale musel přední kolo kontrolovat tolik, jako na silničce. Pocitově živé, ale současně s dostatečnou oporou předního kola a sklonu vidlice, abych měl v zatáčkách jistotu jak na rovině, tak v prudších úsecích na horším povrchu. Stopa předního kola je prostě ideální jak na spurty ze sedla, tak na zdolávání kratších sjezdů, ale i pro rychlá klesání. Všude tam si pak můžu s kolem dělat v podstatě cokoliv si zamanu, protože neprotestuje jak proti zvednutí do vzduchu a nějakému odskočení nerovnosti, tak si zároveň nechá líbit zalehnutí do oblouků a rychlé tempo. Samozřejmě v rámci kadence, která je na silnici díky kombinaci převodů opravdu vysoká a v balíku s kamarády na silničkách tohle šlapat nechcete a v klesáních nakonec ani nemůžete. To je ale jediné omezení, protože jinak má Camino opravdu rychlé geny a výkon rámu ochotně předvádí do ostrých stoupání, kde se občas vyhoupnete i v terénu nahoru tam, kde byste to nečekali. Samozřejmě je tady nutné kontrolovat si zadek proti proklouznutí a vybalancovat pozici nad řídítky, abyste nešli moc na zadní, ale ani tenhle jev není úplně častý, takže zabrat za páky a stoupat. Svůj díl na tom nese i obutí, kde vzorek plášťů Continental má blíž k terénním kouskům než univerzálům schopným i na silnici. Tam se totiž celkem rychleji sjíždí, jelikož středový dezén má větší rozestupy pro slušné samočištění, ale logicky není plocha tak souvislá a odolná. Užší nebo hladší pláště by ale na silnici určitě ještě vylepšily skóre, ale opět narážím na převody, naopak do terénu lze nasadit ještě silnější pětačtyřicítky, takže klidně vstříc hladším trailům. Tak nějak okusit cyklokrosový styl s podporou stabilnější geometrie, užít si rychlost a jistotu ve všech směrech a současně si vyrazit na delší výlety s plným vybavením, protože kolo rozhodně nebude tím, kdo vám ubere na výkonu. Bavilo mě vlastně ve všech ohledech a chod řazení, výkon brzd nebo úchop pák a projev obutí mi nikde nenastavily zrcadlo, abych se zeptal zda už to není moc. Ano, ta silniční klesání a převody, ale to je asi jediné, protože i kamenité polní cesty s obavami z ostřejších rázů nakonec rám docela utlumil a to jsem neměl v pláštích zrovna ideální terénní tlak. Obutí ale i tak bude svojí šířkou a tlakem či vzorkem rozhodovat o tom, zda bude Camino komfortnější či naopak rychlejší. Tu rychlost má v genech a záleží jen na tom, jestli mu k ní přidáme ještě trochu pohodlí navíc, nebo to necháme takto sériově naladěné pro zábavu, výkon a maximální radost ze sportovní jízdy. A to sportovní bych ještě podtrhl.
Plus ovladatelnost, akcelerace, tuhost/komfort, lehkost jízdy
Mínus převody na silnici
Technické specifikace
Rám: Carbon SL
Vidlice: Stevens Full Carbon
Kliky: Easton EC90 SL, 172,5 mm, 40 z.
Brzdy: Shimano GRX 810, 160 mm
Řazení: Shimano GRX 810, 1x11
Přehazovačka: Shimano GRX 812
Kola: DT Swiss G1800
Pláště: Continental Terra Speed, 40-622
Kazeta: Shimano Deore XT, 11-42
Sedlo: Oxygen Triton
Sedlovka: Oxygen Scorpo
Řídítka: Oxygen Scorpo Aero Gravel
Představec: FSA SMR
Hmotnost: 8,93 kg
Cena: 83 190 Kč
