Snaha zakladatele Jana Kopky přiblížit své zážitky z přejezdu Aljašky, či Austrálie, dobrodruhům zde, v Evropě. Namotal trasu ze Slovensko - Ukrajinských hranic až na Česko - Německé hranice tak, aby účastníci byli co nejvíce mimo civilizaci a mohli tak zažít pocit, že jsou na světě sami a to cestami, které jsou často spíše necestami. Jedna se tak o legendární výzvu a zároveň nejtěžší závod ve střední Evropě. Musíme zvládnout vzdálenost delší než 1600 kilometrů a vystoupání zhruba 4 Mount Everestů (cca 40 000 metrů). K tomu přičtěme spoustu brodění přes řeky, přičemž největší výzvou je Váh, přemnožení medvědi na Slovensku a to vše bez jakékoliv podpory.
2.7. Dnes byl den jak na houpačce. Ráno začalo příšerným kopcem, kde konec lanovky rozhodně neznamenal konec kopce :D reálně jsem byl tak v půlce. Pak se mlha změnila na liják jak blázen, ten me ovšem polil živou vodou a jelo mi to jak sviň... Dokonce jsem předjel poměrně dost lidí, cítil jsem se jako pán. Jen mě trochu mrzelo, že vystoupám do 1000 mnm a výhled je cca 10 metrů 😂 Dokonce i v následném sjezdu jsem byl dobrej. Byl jsem v euforii, třetí den a najednou to jede 💪
No a pak se mi rozbila prehazovacka, zkoušel jsem to spravit, ale nepovedlo se. Tak jsem jel 50 km na jeden převod... Byl jsem down, ale dokázal jsem i tak par lidí predjet, takze zase euforie. Poslední km byly ovšem fakt těžké a vzali mi spoustu sil. Jet vzdálenost z Písku do Budějovic na jednorychlostním kole s 15 kg taškami po trase náročnosti 1000 mil je mordor. V Rožnavě na mě čekal mechanik v cyklo servisu a kolo mi spravil. Nakonec měl tolik práce s ostatními účastníky, že byl rád, že zůstal přesčas... Jedu dál, je to těžké... Ale to jsem čekal..
3.7.Dnes to byl fakt hardcore. Poprvé jsme překonali ujetých 100 km za den... Poslední 2 hodiny jsem točil už jen silou vůle... Je to masakr, ale to jsem čekal...
4.7. Včerejšek byl extrémně náročný den. Zhruba 35 km z celkových 100 jsem tlačil. Udělali jsme 2800 výškových metrů. Aby toho nebylo málo, ke konci dne to bylo náročné i psychicky. Nestíhali jsme odeslat povinnou sms organizátorovi (nebyl signál), nestíhali jsme se dostat do obytné oblasti před medvědím zákazem a nestíhali jsme do obchodu nakoupit na dnešní den, protože tady je vše zavřené kvůli svátku. Sprintovat po tak náročném dni, aby to člověk stihl bylo vysilující.
Konec byl 6 km trail už takřka po tmě. No úlet. Večer jsem upadl do kómatu a ne spánku.
5.7. Dnes další extrémně náročný den... 90 km a 3000 nahoru v náročném terénu... K tomu dnes byl i nejvyšší vrchol naší trati, Vtáčník 1345 metrů. Bohužel byl i kritický... 3 pády v naší skupině, a to vše na 400 metrech... Naštěstí jen odřeniny, šrámy na egu a ohnutá patka... Já měl jiný problém. Ve 3 se mi spustila krev z nosu a nejde to zastavit. Doteď mi to trochu teče. Snad to do rána zaschne
7.7. Včera jsem přebrodil Váh a v noci jsem opustil Slovensko a jsem v ČR...
