Náš mechanik Fox - Tomáš Čech /Galaxy CykloŠvec Stevens team/ na Stevens Colorado startuje s číslem 546 v extrémním závodě 1000 Miles Adventure v Nové Sedlici na Slovensku. Cíl je po 1630 km s převýšením 40 000 m na západě Čech. Držíme palce! Na https://www.1000miles.cz/ a 1000 Miles Adventure najdete denní zpravodajství ze závodu. Na www.facebook.com/GalaxyCykloSvecStevensteam a www.instagram.com/galaxy_cyklosvec_stevens_team/ foto a info od Tomáše.
12. ročník závodu 1000 miles adventure.
Co to je?
Snaha zakladatele Jana Kopky přiblížit své zážitky z přejezdu Aljašky, či Austrálie, dobrodruhům zde, v Evropě. Namotal trasu ze Slovensko - Ukrajinských hranic až na Česko - Německé hranice tak, aby účastníci byli co nejvíce mimo civilizaci a mohli tak zažít pocit, že jsou na světě sami a to cestami, které jsou často spíše necestami. Jedna se tak o legendární výzvu a zároveň nejtěžší závod ve střední Evropě. Musíme zvládnout vzdálenost delší než 1600 kilometrů a vystoupání zhruba 4 Mount Everestů (cca 40 000 metrů). K tomu přičtěme spoustu brodění přes řeky, přičemž největší výzvou je Váh, přemnožení medvědi na Slovensku a to vše bez jakékoliv podpory.
2.7. Dnes byl den jak na houpačce. Ráno začalo příšerným kopcem, kde konec lanovky rozhodně neznamenal konec kopce :D reálně jsem byl tak v půlce. Pak se mlha změnila na liják jak blázen, ten me ovšem polil živou vodou a jelo mi to jak sviň... Dokonce jsem předjel poměrně dost lidí, cítil jsem se jako pán. Jen mě trochu mrzelo, že vystoupám do 1000 mnm a výhled je cca 10 metrů 😂 Dokonce i v následném sjezdu jsem byl dobrej. Byl jsem v euforii, třetí den a najednou to jede 💪
No a pak se mi rozbila prehazovacka, zkoušel jsem to spravit, ale nepovedlo se. Tak jsem jel 50 km na jeden převod... Byl jsem down, ale dokázal jsem i tak par lidí predjet, takze zase euforie. Poslední km byly ovšem fakt těžké a vzali mi spoustu sil. Jet vzdálenost z Písku do Budějovic na jednorychlostním kole s 15 kg taškami po trase náročnosti 1000 mil je mordor. V Rožnavě na mě čekal mechanik v cyklo servisu a kolo mi spravil. Nakonec měl tolik práce s ostatními účastníky, že byl rád, že zůstal přesčas... Jedu dál, je to těžké... Ale to jsem čekal..
3.7.Dnes to byl fakt hardcore. Poprvé jsme překonali ujetých 100 km za den... Poslední 2 hodiny jsem točil už jen silou vůle... Je to masakr, ale to jsem čekal...
4.7. Včerejšek byl extrémně náročný den. Zhruba 35 km z celkových 100 jsem tlačil. Udělali jsme 2800 výškových metrů. Aby toho nebylo málo, ke konci dne to bylo náročné i psychicky. Nestíhali jsme odeslat povinnou sms organizátorovi (nebyl signál), nestíhali jsme se dostat do obytné oblasti před medvědím zákazem a nestíhali jsme do obchodu nakoupit na dnešní den, protože tady je vše zavřené kvůli svátku. Sprintovat po tak náročném dni, aby to člověk stihl bylo vysilující.
Konec byl 6 km trail už takřka po tmě. No úlet. Večer jsem upadl do kómatu a ne spánku.
5.7. Dnes další extrémně náročný den... 90 km a 3000 nahoru v náročném terénu... K tomu dnes byl i nejvyšší vrchol naší trati, Vtáčník 1345 metrů. Bohužel byl i kritický... 3 pády v naší skupině, a to vše na 400 metrech... Naštěstí jen odřeniny, šrámy na egu a ohnutá patka... Já měl jiný problém. Ve 3 se mi spustila krev z nosu a nejde to zastavit. Doteď mi to trochu teče. Snad to do rána zaschne
7.7. Včera jsem přebrodil Váh a v noci jsem opustil Slovensko a jsem v ČR...
8.7. Dnes to bylo 160 km.
9.7. Vyrážíme na další náročný den, prý má být velké vedro a to já nesnáším. Každopádně refresh na neoficiální podpoře byl úžasnej, nálada skvělá. Škoda jen, že člověk je tak unaven, že nemá moc času se vykecávat a užít si to. Ovšem to, že potkávám vesměs samé úžasné lidi je největší radostí mojí cesty...
10.7. Už jedu "okolo komína", tady už to znám..Třeboňsko, krásné, rovinaté, dost bahnivé. Moje energie je lepší, snažím se hodně jíst a je to znát. Každý obchod zastavuji a cpu do sebe kalorie jak o život. Držte mi, jedu dál 👋
11.7. Dnes jedu Kleť, cca 1090 metrů...
12.7. Dnes jsem si naordinoval odpočinkový den. Potřeboval jsem po bouřce dosušit spacák a oblečení a taky se trochu fyzicky zvetit. Poslední dny jsem jel furt na doraz. Naštěstí trasa byla celkem přívětivá, takže jsem i tak ujel skoro 100 km. Jen cca 15 km byl fakt hardcore a to kvůli kopci který jsem vystoupal. Úzká cesta plná kamenů a kořenů, kde jsem X km jen tlačil a byl problém se do té úzké cesty s kolem vlézt. Za odměnu mě čekal sjezd po asfaltce kde byl spadlý strom co 100 metrů. Tento 4 km úsek jsem šel velmi dlouho. Metoda pokus / omyl kudy ten strom obejít vedoucí přes všechnu zákeřnou flóru (kopřivy, ostružiny, bodláky a růže) často doplněné prudkým svahem, který připomínal horolezectví s kolem. Naštěstí to skončilo a pak už to bylo až nečekaně jezdivé. Jsem v dobrém rozpoložení a jdu spát..
13.7. Pancíř, 1214 metrů..
14.7. Co se včera stalo? Jednoduše řečeno, ztratil jsem ze zřetele svůj cíl. Místo abych se snažil dojet a užít si to, závodil jsem 🙄. Před tou hroznou bouřkou jsem si myslel, že bych mohl dojet v neděli. Včera ráno jsem to chtěl zkusit v pondělí. Zbývalo 330 km a 3 dny, což znamená 110 denně. Ráno mi to jelo skvěle, po tom odpočinkovém dnu jsem měl skvělé nohy. Prvních 60 km úplná brnkačka. Jenže pak přišel výstup na Pancíř a moje zásadní chyba. Místo abych se tam šel najíst, odpočinul si a pak jel dál, jsem jel hned, protože obchod v Nýrsku byl jen pár km. Takže jsem jel na hlaďáka a navíc zapomněl na KKK, takže místo abych byl v Nýrsku za 15-20 minut to trvalo hodiny a já už to nedojel. Už nebylo kde brát energii, navíc bylo pozdě a začalo pršet.. K čemu mi dnes je, je že jsem včera udělal 115 km, když jsem musel čekat do 8 na otevření obchodu abych si nakoupil 🙄. Joooo, chybami se člověk učí...
Tomáš Čech
